Rozprávanie o agility

 Agility is fun. Agility je zábava. Teda lépe řečeno, měla by to zábava být. A to pro oba dva členy týmu, pro psovoda stejně jako pro psa.

 Tak končí můj miniseriál o štěňatech a vlastně všech psech, kteří by se chtěli připravit na dráhu agiliťáka. Nebudu už mluvit o nácviku jednotlivých překážek. Jednak proto, že to je třeba pořešit s konkrétním trenérem na konkrétním cvičáku, a taky proto, že je neuvěřitelně mnoho různých metod, kterými se dá dojít ke stejnému výsledku.

 Prý, že bych mohla napsat něco o štěňatech. Jestli bych prý nenapsala něco o tom, jak jsem trénovala Waye, když byl štěně. No, něco bych napsat mohla, dokonce občas i o tom, jak jsem trénovala Waye, a spíš bych měla zdůraznit, jaké chyby bych už nikdy neopakovala.

 Tuhle mě na tréninku napadlo, jak je vlastně nejefektivnější trénovat? S dogdancingem si vím rady docela bez problémů, ale o agility znám tolik teorií a návrhů a mám zatím tak málo zkušeností, že prostě nevím, na co bych se měla zaměřit. Je lepší trénovat s trenérem nebo sám? Dělat sekvence nebo parkury? Snažit se vždycky běžet naplno? Mají se opravovat chyby? A když ano, jak? Kolikrát běžet jednu sekvenci?

 Občas se na internetových diskusích probírá otázka vhodnosti účasti na závodech začátečníků nebo veteránů. Závody začátečníků (teď mám na mysli spíše začátečníky-štěňata) jsou většinou otevírány od roka věku psa a psi překonávají kratší jednoduchou trať, většinou na snížených skokovkách a některých zónovkách, pokud jsou použity.

 Jaké plemeno se hodí na agility? Jak starý pes může začít běhat agility? Co všechno na agility potřebuji? Kde najdu cvičák nebo instruktora?

To všechno jsou časté otázky a je únavné na ně odpovídat pořád dokola, proto vznikl tenhle článek, kde se pokusím sepsat co nejvíce informací o agility, jeho cvičení, závodech.

Viac...

 Prohlídka parkuru je jedna ze základních podmínek úspěšného běhu. Při prohlídce máte odhalit pasti, které na vás rozhodčí přichystal, máte si zapamatovat, kudy trať vede a jak se psem poběžíte a proč. Není radno ani jednu z uvedených činností na prohlídce podcenit.

Viac...

Když jsem začala dělat agility v roce 1992, nikoho ani nenapadla možnost, že to může našim psům ublížit. Tehdy byly skočky na 75cm a to je výška, kterou můj samojed skákal polovinu své kariéry (FCI ji později snížila na 65cm). Byl 54cm vysoký a v roce měl diagnostikovanou dysplasii kyčelního kloubu, dávno před tím, než viděl svoji první skočku. Protože nikdy nedal najevo jakékoli obtíže, šla jsem s ním samozřejmě na agility.

Četl jsem na tvých webových stránkách, že poblázněnost je tvoje oblíbená charakteristika agilitního psa. Ale co děláš s přemotivovaným psem, který se stává v prostředí agility štěkající příšerou,  která vůbec nepřemýšlí, nezůstane v odložení a má problém se zastavováním na zónách?