Clicker

 Tenhle článek jsem sice zařadila do rubriky Clicker, ale týká se jak agility, tak i dogdancingu. To právě proto, že v obojím se hodí cvičit s clickerem a učit různé triky. V dogdancingu je to základ sportu samotného, v agility je to výborný způsob, jak psa naučit se učit, jak pochopit, jak se pes učí, a v neposlední řadě společný čas strávený zábavou utužuje vztah mezi psem a psovodem.

 V Psích sportech vyšly už tři články o clickeru. První napsala Šimona Drábková, jejíž článek by se ani nemusel jmenovat "Magický klikr", jako "Klikr Šimony Drábkové". Teď píše seriál o clickeru Bára Sajdoková. I když obě mluví o tom, jak clicker funguje a co se s ním dá všechno dělat, stále mi tam chybí lecjaké zásadní informace.

Občas se stane, že i když si krásně naplánujeme, jak cvik naučit, a jak my, tak pes ruzumíme clickeru, v určité fázi tréninku se najednou všechno pokazí. Pes je zmatený, "zapomene", co má dělat, snaží se nám vytrvale nabízet něco jiného, než chceme, nebo se nakonec rozhodne přestat cvičit úplně. S pomocí diagnostické tabulky Susan Garrett se vám pokusím představit běžné problémy a objasnit, čím jsou způsobeny.

 První, co musí každý klikař udělat po pořízení clickeru, je naučit psa, aby reagoval na jeho zvuk pozitivně a očekával po něm odměnu. Musí se vytvořit podmíňený reflex, aby pes iniciativně vyhledával kliknutí a toho pak využijeme v tréninku. Jako se vším novým, i s klikáním se začíná v klidném domácím prostředí a se spoustou neodolatelných pamlsků.